Abstrakt
Abū Ḥāmid al-Ghazālī ve svém spisu Exposition of the Ninety-nine Beautifu Names of God tematizuje vztah atributů k Boží esenci. Tato kapitola se zabývá Ghazālīho úvodem, v němž metodicky zhodnocuje předchozí debaty o Božích atributech (ṣifāt Allāh), jež byly v islámské exegezi (kalām) symptomatické.
K výkladu Božího zjevení (tanzīl) užívá nástroje logiky a gramatiky. Specifickým a pro dnešní dobu významným rysem jeho výkladu je propojení několika linií teologického myšlení: víry ve zjevené Boží pravdy, racionální úvahy o nich a adekvátního jazykového vyjádření.
Syntézu těchto tří způsobů předvádí na trojstupňovém schématu, jímž vykládá transcendentní skutečnosti - postupem od slova k významu, který odráží esenci jako odraz skutečnosti v zrcadle. Al-Ghazālī vykládá Boží atributy s dvojím záměrem: chce nabídnout svému čtenáři nástroje k porozumění výrazům Koránu a zároveň - a to důrazněji - mu chce ukázat, jak se přiblížit k prahu Boží esence uctivou kontemplací Boha, účastí na modlitbě chvály Nejkrásnějších Božích jmen.