Abstrakt
Již od počátku vzniku našeho druhu byla zvířata důležitou součástí lidského prostředí a kultury. I lovecko-sběračské společnosti lidí bez znalosti písma jsou schopné pojmenovávat a kategorizovat zvířecí druhy podobným způsobem, jako moderní vědci dnešní doby (Berlin 1992).
Evoluční psychologové se domnívají, že je lidská mysl je předchozí evolucí nastavena tak, aby dokázala správně odpovídat na setkávání se se zvířecími podněty (Barkow et al. 1992). Existuje kupříkladu vrozená predispozice lidí ke snadnějšímu učení strachu z nebezpečných hadů a pavouků (Davey et al. 1998), naopak existují taxony živočichů jejichž zástupci vyvolávají v lidech pozitivní emoce.
V naší kapitole jsme se zaměřili na tři skupiny suchozemských obratlovců (Amniota): na tradičně chápanou skupinu plazů a na ptáky a savce. Pokusili jsme se přehledně popsat některé poznatky a nové principy, které jsme objevili během našich několikaletých studií zabývajících se studiem krásy zvířat.
Nejprve definujeme, co si vlastně můžeme představit pod pojmem krása zvířete a jak se tato vztahuje k jeho atraktivitě. Zaměřili jsme se také na to, která zvířata lidé hodnotí jako krásná a které vlastnosti zvířat stojí za tímto hodnocením.
K tomu je ovšem důležité také pochopit specifika vzhledové různorodosti jednotlivých skupin zvířat a vypracovat metodiku měření krásy a atraktivity zvířat pro člověka. V neposlední řadě jsme se pokusili vysvětlit, proč je vlastně studium zvířecí krásy dnes tak důlěžité a jak aktuální je toto téma z hlediska ochrany přírody.