Abstrakt
Jedním z rysů populace 20. a 21. století je absolutní i relativní nárůst počtu seniorů. Procento zdravotnické péče věnované právě těmto pacientům je, s ohledem na jejich častou polymorbiditu, vysoké, nicméně i u jedinců zdravých a zdatných je potřeba počítat se změnami, ke kterým dochází v průběhu stárnutí téměř ve všech orgánových systémech.
Tyto odchylky pak mohou způsobit např. odlišnou manifestaci choroby či rozdílné působení farmak v porovnání s jedinci mladších věkových kategorií. Specifickou skupinou seniorů jsou tzv. frail (křehcí) senioři, u nichž zaznamenáváme dlouhodobý progresivní pokles zdatnosti, odolnosti a adaptability s kumulací funkčně závažných deficitů a změn, s rizikem opakovaných dekompenzací zdravotního a funkčního stavu.
Tito pacienti vyžadují specifický přístup a měli by být podrobeni komplexnímu geriatrickému vyšetření, z jehož výsledku lze predikovat délku přežití a stratifikovat rizika.