Abstrakt
Autor se zaměřuje na koncepci člověkem ustavovaného a zároveň prožívaného světa, jak ji lze nalézt v myšlení Karla Kosíka a Erazima Koháka. Autor se nejprve pokouší o ucelenou interpretaci Kosíkova myšlení, která by dokázala překlenout zdánlivou cézuru mezi jeho raným marxistickým myšlením a pozdější esejistickou kritikou moderní doby.
Dochází k závěru, že obě fáze Kosíkova myšlení sdílejí podstatné rysy, ba že Kosíkova pozdější kritika globálního kapitalismu je možná pouze na základech, jež byly položeny právě v jeho starších pracích. Následně je představeno fenomenologicky orientované myšlení Erazima Koháka, které přes odlišnost obecného filosofického rámce vykazuje k myšlení Kosíkovu mnoho paralel.
U Koháka autor sleduje problém hodnoty a hodnotovosti vůbec, na základě čehož pak rozpracovává Kohákovu myšlenku domova a nabízí ji jako možnou odpověď na otázku po ukotvení a orientaci prožívaného, v jednání ustavovaného světa člověka.