Abstrakt
Autor ve studii dospívá ke zjištění, že slavení ekumenických koncilů probíhá celou církví a představuje v průběhu celých dějin církve nejdůležitější výraz církevního společenství (communio) od počátku křesťanství až do dnešních dní. Druhý vatikánský koncil vzbudil zvláštní zájem badatelů i hierarchie, kteří se začali mnohem intenzivněji zabývat otázkou synodality v církvi.
Autor proto ve studii zkoumá starověké koncily a jejich autoritu jako živý pramen inspirace pro současnou dobu a pro vnímání Druhého Vaticana. Zabývá se obecnými otázkami významu koncilů, jejich průběhu, principy synchronního a diachronního konsenzu, církevní recepcí koncilů, vztahem mezi koncily a papežstvím v průběhu starověku, revizí koncilních výstupů, přítomností nebiskupů apod.