Abstrakt
Periproktální záněty související s konečníkem jsou charakteristické rychlým šířením infekce do okolí, což je dáno anatomickými poměry a infekčním agens. Zánět, který začíná jako flegmóna, se ve většině případů rychle ohraničuje a vzniká absces.
Až 80-90 % periproktálních abscesů vzniká podle kryptoglandulární teorie na podkladě infekce análních žlázek, ústících do Morgagniho análních krypt v řitním kanálu. Až dvě třetiny abscesů jsou spojeny se vznikem periproktálních píštělí.
Periproktální abscesy se rozdělují na marginální a podkožní perianální, submukózní, intersfinkterické, ischiorektální a supralevátorové (pelvirektální). Jejich diagnostika je založena na pečlivém fyzikálním vyšetření, někdy i za pomoci zobrazovacích metod jako počítačové tomografie, nukleární magnetické rezonance a transanální ultrasonografie.
Rozhodující pro úspěšnou léčbu periproktálních abscesů je jejich včasná a adekvátní chirurgická drenáž. Adjuvantní antibiotická terapie je nezbytná jen při celkových příznacích sepse a u polymorbidních pacientů s diabetes mellitus, se srdečními chlopenními vadami nebo imunokompromitovaných.