Abstrakt
Kapitola se zabývá frekventovanými rysy spontánních mluvených projevů. Zastává nicnéně názor, že celá problematika výpovědi je věcí nikoli syntaxe, nýbrž pragmatiky (zapojení výpovědi do situačního kontextu).
Syntaktické vlastnosti (gramatická pravidla) platí jak pro mluvené, tak i psané projevy v daném jazyce bez rozdílu. Jevy pozorovatelné ve spontánních mluvených projevech (elipsa, částicové modifikace, jevy podmíněné kontaktem s adresátem, opakování, korekce) nemají povahu pravidel, protože jsou nevynutitelné a neprediktabilní, specifická "syntax výpovědi" tedy neexistuje.