Vybrané téma uvádí zajímavé paralely teologických principů v první encyklika papeže Františka, Lumen Fidei ("Světlo víry"). Lze definovat jako víru, že je lidskou reakcí na osobní setkání s živým Bohem.
Encyklika zdůrazňuje jedinečný osobní rozměr víry jako vztah mezi člověkem a Bohem. Prohlášení v encyklice o transcendenci kristocentricky vírou postavit překážky pro postupující sekularizaci, postmoderní ateismus a modlářství.
V důsledku toho dokumentu chrání, hodnoty a důstojnost lidského života proti všudypřítomné depersonalizaci. Je třeba zdůraznit, že prohlášení nejvyššího učení katolické církve ve třetím tisíciletí najde různé rozhraní s teologickou školou Církve československé husitské, tedy jeho pozoruhodné číslo, prof.
ThDr. Zdeněk Trtík (1914 - 1983), který v roce 1948 vydal inaugurační dizertační práci s názvem "Já-vztah a křesťanství", zahajuje novou éru v profilování Církve československé husitské v biblickém personalismu , ovlivněným významnými osobnostemi německy mluvící protestantských kruhů (K.
Barth, P. Tillich, E.
Brunner, M. Buber, K.
Heim a další). Již koncem čtyřicátých let Zdeněk Trtík varoval před nebezpečím ponižujících hodnotu lidských životů prostřednictvím kolektivizace, následovaný státem podporovaných-ateismus.
Jasně rozlišuje mezi vztahy osobní a objektivní. On poznamená lidský subjekt jako nekonečnou kontinuitu, který volně otevírá dalšímu subjektu v reálném mě-vztah, tedy otevírá člověka "vy" a jej bezpodmínečně akceptuje.
Trtík analyzuje víru v Boha jako "dimenze rozdělení", který se koná v setkání lidské "já" a božské "Ty". Toto nové pochopení víry nutně odráží v morální odvolání, které jsou nyní aktualizovány v Lumen Fidei, na dnešní křižovatky dějin.