Abstrakt
Úvod Ankylozujicí spondylitida (AS) je definována jako systémové zánětlivé revmatické onemocnění vysoce asociované s antigenem HLA B27, které postihuje především axiální skelet a vede k osifikaci periferních částí obratlové ploténky a okolních vazů.1 Prodleva mezi prvními příznaky a diagnostikou AS bývá až devět let, kdy už jsou často přítomny radiografické změny skeletu.2 Udává se, že až 60 % pacientů s AS se stává invalidními během 15 let trvání nemoci. Charakteristickým rysem onemocnění a současně jedním z jeho prvních projevů je přítomnost zánětlivě bolesti zad u mladšího jedince: klidová, někdy noční bolest, spojená s ranní ztuhlostí a mizející po rozcvičení.2 Typickým příznakem je i bolest v oblasti sakroiliakalnich kloubů při sakroiliitidě.
Podle klinického obrazu rozlišujeme tyto formy onemocnění: čistě axiální, rhizomelickou s postižením velkých kořenových kloubů (kyčlí a ramen), periferní skandinávskou (periferní klouby) a entezopatickou s postižením entezí. Z mimokloubnich projevů AS jsou časté entezitidy, tendinitidy, oční postižení (recidivující a chronické přední uveitidy), méně časté je plicní postižení.
Kardiální komplikace AS má charakter aortitidy, klinickým projevem je aortální insuficience. Podle rentgenových změn rozlišujeme čtyři stadia sakroiliitidy a podle rozsahu postižení sakroiliakálních kloubů a jednotlivých častí páteře pět stadií AS (I-V).
Adekvátní léčba AS zahrnuje ovlivnění axiální symptomatologie (bolest, ztuhlost), zlepšení funkce, periferní atritidy, daktylitid, entezitid a mimokloubních projevů onemocnění a zmírnění rentgenové progrese onemocnění.