Významnou součástí katolické sociální nauky jsou otázky ekonomické teorie a praxe. I když různým aspektům této nauky byla již v českém a slovenském prostředí věnována dostatečná pozornost, stále existuje prostor pro další a hlubší zkoumání.
V této studii se zaměřím na analýzu neoliberálních principů a jejich recepci v textech tří papežů: sv. Jana Pavla II., Benedikta XVI. a Františka.
Poukazuji, že v jejich vyjádřeních (obsažených implicitně nebo explicitně v encyklikách, apoštolských exhortacích, projevech, homiliích) není možné spatřit ani náznak příklonu k neoliberální politické ideologii. Všichni tři zmínění papeži se důkladně vyhraňují vůči neoliberalismu.
Navíc kritizují ekonomické nerovnosti, nezaměstnanost, zdůrazňují uváženou roli státu v ekonomice, primát člověka před jakýmkoliv úsilím o dosahování zisku, primát práce před kapitálem, a potřebu dosahování (globální) solidarity. Všechny tyto znaky katolické sociální nauky se jeví být v rozporu s neoliberalismem jakožto politickou ideologií.