Abstrakt
Cílem našeho článku je zhodnotit výsledky léčby gliálních nádorů WHO stupně III v České republice. Hodnocení bylo provedeno na vzorku pa-cientů získaném z registru gliálních nádorů DoIT.
Ke statistickému zpracování byly k dispozici údaje od 205 pa-cientů s gliomy WHO stupně III dia-gnostikovaných v období 1. 1. 2007-31. 12. 2012 v 10 centrech. Analýzou nebyl prokázán prognostický vliv pohlaví.
Naopak byl prokázán pozitivní efekt věku pa-cienta, oligodendrogliální komponenty nádoru (medián přežití - 45,3 měsíce), velikosti resekce (medián přežití - 25,4 měsíce), chemoradioterapie nad pouhou radioterapií (medián přežití - 33,1 vs. 11,6 měsíce) a nakonec pozitivní synergický efektu kombinace maximální resekce a chemoradioterapie na celkové přežití (medián přežití - 36 měsíců). Ve všech centrech byl temozolomid využíván jako chemoterapeutikum první volby; PCV byla v první linii chemoterapie anaplastických oligo-gliomů použita jen jednou.
Ze závěru také vyplynulo, že předpokladem pro zavedení "individualizované terapie" gliomů WHO stupně II je implantace cytogenetického vyšetření prognostických markerů (MGMT, 1p/19q, IDH, ATRX) do standardní laboratorní dia-gnostiky. Gliomy WHO stupně III jsou velmi heterogenní skupina nádorů s rozdílnou prognózou a odpovědí na léčbu.
K pochopení problematiky je potřebný komplexní pohled, s pochopením spojitostí mezi chirurgickou, onkologickou léčbou a terapií vedlejších projevů. Prakticky všechna komplexní onkologická centra si vytvořila své interdisciplinární neuroonkologické týmy, jejichž členy jsou i neurologové a neurochirurgové, kteří se takto podílejí na stanovování celkové strategie léčby gliomů WHO stupně III.