Koncem druhého tisíciletí byl poprvé přečten lidský genom. Výsledkem tohoto vědeckého úspěchu však bylo více otázek než odpovědí. Řada z nejasností se váže k mechanizmům regulace činnosti DNA, tj. k epigenetice, zejména v oblasti nekódující DNA.
U člověka jsou významné čtyři druhy epigenetických mechanizmů - metylace DNA, chemické modifikace histonů, činnost nekódující RNA a ATP dependentní remodelace chromatinu. Bylo prokázáno, že epigenetické mechanizmy souvisejí jak s etiopatogenezí řady duševních poruch, tak jejich léčbou současnými psychofarmaky.
Jedná se o antipsychotika, antidepresiva i stabilizátory nálady. Epigenetické výzkumy doposud probíhaly na tkáních, u pokusných zvířat a na mozcích zemřelých osob, které dříve trpěly duševní poruchou.
Nyní je potřeba začít provádět epigenetická šetření u živých duševně nemocných léčených psychofarmaky. Nová, epigeneticky působící psychofarmaka se mohou stát nadějí pro naše pacienty.