Abstrakt
Příspěvek si klade za cíl představit problematiku konstrukce "japonskosti", "korejskosti" a "těch druhých" a s nimi související ideu "národního dědictví" vzhledem k antropologii post-kolonialismu. V prvé řadě budeme brát v úvahu dynamické utváření vztahů Japonci - Korejci v koloniálním a post-koloniálním období: nesmíme zapomínat, že již Japonci doby Meidži byli ovlivněni západní antropologií a Korejci jsou tedy současně "bratři" a "domorodci za humny" (van Bremen a Shimizu, 1999).
Dále se budeme zabývat proměnlivým trojúhelníkem "Japonci - Korejci - ti druzí" ve vztahu k západním cestovatelům, euroatlanickému vzoru modernity a nenativnímu výzkumníku (dle Kuřík, 2013). Na základě různých faset těchto konceptů budeme moci vztáhnout antropologické zkoumání japonského post-kolonialismu k modelu koloniální urbanizace dle Anthony Kinga (1976) vycházející z konceptu "man-environment".
Ukážeme, jakým způsobem konceptualizace "japonskosti", "korejskosti", "těch druhých" a "národního dědictví" formuje antropologické zkoumání japonského post-kolonialismu na příkladu autorčiny doktorské práce o urbánním nemovitém dědictví a city brandingu v současném Inčonu a Kóbe.