Abstrakt
Cílem tohoto textu je představit některé důležité změny v rozhodovacích procesech Evropské unie po východním rozšíření a vysvětlit, jak je možné, že rozhodování v EU funguje, navzdory obecně sdíleným obavám, i po dramatickém nárůstu počtu členských států poměrně hladce. Naše analýza se soustředí na hlavní rozhodovací těleso EU, Radu ministrů, u níž byly očekávány po rozšíření největší problémy, včetně předpovědí, že vlivem nárůstu členství EU může dojít k jejímu zablokování.
Argumentujeme, že Radě se podařilo vyhnout se zablokování mj. tím, že větší část agendy Rady byla přesunuta z politické úrovně ministerských jednání na hlavní administrativní orgán Rady, Výbor stálých zástupců. Naši hypotézu o adaptaci Rady testujeme na základě rozsáhlého kvantitativního datového souboru zahrnujícího více než 4000 aktů, o nichž Rada EU rozhodla v letech 1999 až 2009.