Abstrakt
Z hlediska soužití rozličných národů, etnik a kultur představuje rok 1945 a bezprostředně následující období další zásadní zlom ve vývoji společnosti - a to nejen Prahy, ale českých zemí a střední Evropy obecně. V německém prostředí se pro období těsně následující po kapitulaci německých vojsk v květnu 1945 užívá původně literární metafora "nulté hodiny" (doslova Stunde Null), která vyjadřuje rozporuplné pocity bezradnosti a naděje tváří v tvář konci strašlivé a ničivé války.
Ačkoliv Praha ve srovnání s jinými lokalitami střední Evropy neutrpěla natolik ničivé válečné škody, rozhodně nevstupovalo její obyvatelstvo s koncem druhé světové války do nikterak mírumilovného období. Česká nultá hodina trvala přes dva roky, použitými nástroji společenské katarze připomínala spíše pokračování války a poté, co začal slábnout očistný konsenzus, rozpadal se postupně také křehký politický systém tzv. třetí republiky.