Abstrakt
Poruchy osobnosti a ADHD představují u uživatelů návykových látek jednu z nejčastějších komorbidit. Přitom poslední studie ukazují obecně poměrně vysokou prevalenci ADHD u adiktologických pacientů, což v kombinaci s více "tradiční" komobiditou v podobě poruch osobnosti reprezentuje vysoce rizikový a komplikující faktor z hlediska správné diagnostiky, indikace léčebných metod, postupů a celkového výsledku léčby.
Výskyt symptomů, případně reziduí ADHD v dospělosti znamená pro daného jedince často výrazné potíže v osobním, sociálním i pracovním životě. Pacienti mohou prožívat vyšší míru frustrace, agresivity a interpersonálních konfliktů.
To vše je mj. činí více vulnerabilnější vůči užívání návykových látek. Diagnostická kritéria ADHD v dospělostí se v některých oblastech překrývají s diagnostickými vodítky pro poruchy osobností, a tak může být obtížně je v klinické praxi spolehlivě odlišit a stanovit, o jakou komorbiditu se jedná, případně v jakém jsou etiologickém vztahu.
Přehledový článek se zabývá významem diferenciální diagnostiky u těchto tří duševních poruch. Autoři reflektují prevalenci komorbidit, popisují diagnostické aspekty dle manuálů DSM-V a MKN-10 a vývojově psychologické aspekty ADHD.
Na základě přehledu psycho diagnostických metod relevantních pro české prostředí a zkušeností z psychiatrické a psychologické praxe jsou naznačena doporučení pro klinickou práci s touto skupinou pacientů.