Abstract
Arteriální hypertenze je u diabetiků velmi častá, s prevalencí kolem 70-80 %. Přítomnost hypertenze u diabetu dále zvyšuje kardiovaskulární riziko.
K vyšším hodnotám TK u diabetiků přispívá celá řada faktorů, jako je inzulinová rezistence, obezita, renální dysfunkce apod. Cílový krevní tlak je kolem 130/80 mm Hg.
Základem farmakologické léčby hypertenze u diabetu jsou blokátory systému renin-angiotenzin (RAS), ve většině případů (cca 80-90 %) je však nutné u diabetiků s hypertenzí podávat kombinační terapii. V poslední době se ukazuje, že i některá nová antidiabetika mohou snižovat TK.
Velmi mírný pokles TK či neutrální efekt na TK byl pozorován po některých GLP-1 agonistech a gliptinech. Významné snížení TK je pozorováno zejména po inhibitorech SGLT-2 (gliflozinech).
Mechanismus antihypertenzního účinku gliflozinů je zřejmě komplexní. Kombinace vhodných antihypertenziv s novými perorálními antidiabetiky snižujícími TK může dále přispět ke snížení TK rizika hypertenzních pacientů s diabetes mellitus 2. typu.