Abstrakt
Erektilní dysfunkce je definována jako trvalá neschopnost dosáhnout a udržet erekci umožňující uspokojivý sexuální styk, která trvá minimálně šest měsíců. Její prevalence se pohybuje u mužů s diabetes mellitus od 35 % do 90 %.
U diabetiků s poruchou erekce pozorujeme její rychlejší progresi a častější rezistenci na léčbu. K rozvoji erektilní dysfunkce u diabetiků přispívá vyšší věk, delší doba onemocnění, neadekvátní kompenzace onemocnění, komorbidity (hypertenze, hyperlipidémie, hypogonadismus), špatná životospráva a kouření.
Komplexní terapie vyžaduje optimální kontrolu glykémie, léčbu komorbidit, úpravu životního stylu a adekvátní léčbu erektilní dysfunkce. Poruchu ztopoření léčíme nejčastěji inhibitory fosfodiesterázy 5. typu.
K metodě druhé volby patří intrakavernózní či intrauretrální aplikace prostaglandinů, použití podtlakových erekčních přístrojů a psychoterapie. Mužům s androgenní insuficiencí doporučujeme v indikovaných případech suplementaci androgeny.
Při rezistenci na uvedenou terapii je možné, jako ultimum refugium, uvažovat o penilní protéze.