Abstrakt
Příspěvek je vychozím materiálem pro mou disertační práci. Na základě referencí a konkrétních filmových děl analyzuji problematiku filmové stáze a povahu jejího účinku, který je vyvolán nehybností filmové kamery během pořizování záběru.
Stáze prezentuje zlom, průnik do strukturovaného času filmu; naznačuje možnost koexistence fyzického a duchovního v samotném procesu zobrazení. Stáze je v mé práci chápána jako prostředek ontologického přístupu v kontextu myslícího filmu.