Abstrakt
V současné době máme k léčbě a k prevenci trombotických a tromboembolických stavů k dispozici několik perorálních antikoagulancií - warfarin, dabigatran, rivaroxaban a apixaban. V řadě indikací je možnost volby, jindy je preference jednoho postupu výhodnější - jak z pohledu větší účinnosti, tak vyšší bezpečnosti a někdy je výběr omezen jen na jedno antikoagulans.
Příkladem, kdy možno volit kterékoliv antikoagulans, je prevence iktu u jinak nekompromitovaného nemocného, při vysokém riziku tromboembolické mozkové příhody nejspíše upřednostníme dabigatran ve vyšší dávce. Naopak v přítomnosti středně těžkého až těžkého snížení glomerulární filtrace nelze užít dabigatran a nutno volit z xabanů či u terminálního renálního selhání je jedinou možností warfarin.
Podobně dabigatran není vhodný u nemocného s koronárním postižením či vysokým rizikem akutní koronární příhody. Naopak u nemocného s vyšším rizikem krvácení, zejména krvácení do trávicího traktu, je optimální možností podání apixabanu či warfarinu.
Při vyšším riziku jak cerebrovaskulární ischemické příhody, tak krvácení do trávicího traktu je opět nejvýhodnější apixaban. V jiné indikaci, např. v profylaxi tromboembolické příhody u nemocných po zákrocích na velkých nosných kloubech, preferujeme rivaroxaban či apixaban.
V situaci, kdy vybíráme antikoagulans k léčbě akutní flebotrombózy, musíme zohlednit, zda chceme volit strategii jednoho léčiva od počátku - pak je možností rivaroxaban či apixaban, či zda zahájíme léčbu nízkomolekulárním heparinem a teprve v subakutní fázi podáme perorální antikoagulans, pak je možností dabigatran či warfarin. Další specifické situace a důvody preference jsou probrány v tomto přehledu.