Sklářský průmysl představoval v meziválečném Československu významné exportní odvětví. Exportní zaměření československého sklářství výrazně ovlivňovalo jeho hospodářský vývoj a v souvislosti s tím také sociální postavení sklářů.
Závislost sklářského průmyslu na obchodu s cizinou ho však činila velmi zranitelným, protože snadno podléhal ekonomickým změnám na zahraničních trzích. Tento handicap se projevil zejména v první polovině 30. let v době probíhající hospodářské krize.
Jednu z nejdůležitějších československých sklářských lokalit představovalo mezi léty 1918-1938 Jablonecko, jehož produkce se výraznou měrou podílela na vývozu skla a skleněného zboží z Československa.