Nejpřínosnější metodou pro diagnostiku perikardiálního výpotku (resp. srdeční tamponády) je echokardiografické vyšetření; při rozhodování o dalším terapeutickém postupu je nicm éně vždy nutné zasadit echokardiografický nález do klinického kontextu. Mezi echokardiografické známky hemodynamické významnosti perikardiálního výpotku patří kolaps srdečních oddílů, vystupňované respirační variace průtoků na atrio- ventrikulárních ústích a nekolabující dolní dutá žíla během inspiria při spontánní ventilaci.
Při špatné kvalitě transtorakálního zobrazení nebo diskrepanci s klinickým nálezem je vždy s výhodou doplnit jícnovou echokardiografii, která disponuje lepším rozlišením.