Abstrakt
Příspěvek na 49. mezinárodním hudebně-vědném kolokviu "Mýtus a skutečnost české hudební vědy", pořádal Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jméno Otakara Šourka bývá laickou i odbornou hudební veřejností spojováno především (nebo pouze) se jménem skladatele Antonína Dvořáka. Šourek totiž byl a stále patří k nejvýznamnějším "dvořákologům".
Redukovat Šourkův význam v dějinách české hudby na autorství několika desítek dvořákovských monografií by však bylo zásadním omylem. Otakar Šourek patřil ve své době k nejvýraznějším postavám pražského hudebního života, který svými aktivitami výrazně spoluvytvářel nejen jako velice aktivní hudební žurnalista, ale také jako organizátor a člen celé řady hudebních organizací.
Kromě svého civilního zaměstnání byl Šourek členem hudebního odboru při Ministerstvu školství a národní osvěty, členem Českého spolku pro komorní hudbu, hudebního odboru Umělecké besedy, byl jedním ze zakládajících členů Společností Antonína Dvořáka, v době nacistické okupace českých zemí pak byl předsedou hudební sekce Kulturní rady. Hluboké přátelství jej pojilo s členy Českého kvarteta, dále V.
Talichem či B. Martinů.
Pro své přátelé (pokud byl přesvědčen o jejich pravdě) se neváhal bít na stránkách periodik, dostali-li se do sporu či byli-li křivě nařčeni. Šourek se tak aktivně zapojil do mnoha sporů, které v průběhu doby rozčeřily vody pražského hudebního života. Nejčastějším protivníkem na tomto poli mu byl např.
Zdeněk Nejedlý. Hlas Otakara Šourka byl velmi silný a pro mnohé milovníky klasické hudby směrodatný, Šourek byl také jedním z hlavních tvůrců obrazu Antonína Dvořáka ve své době, a jako takový jistě zaslouží větší pozornosti ze strany současné hudební vědy.