Abstrakt
Poúrazová nekróza je častým důsledkem luxačních poranění stálé dentice. Její časná diagnostika je klíčovou v předcházení vzniku chronické periapikální léze.
Pravidelné rentgenové kontroly a klinické vyšetření by měly být součástí poúrazového protokolu. V případě rozvoje periapikální patologie začínáme od konzervativních terapeutických postupů k invazivnějším.
Terapie se opírá o odstranění subjektivních obtíží, pokud jsou přítomné, eradikaci mikroorganismů z postižené oblasti a tím vytvoření podmínek pro hojení vlastní periapikální léze. Chirurgické výkony podporující hojení kostních defektů jsou mnohdy rozsáhlé, časově náročné a pro pacienta zatěžující.
Je s výhodou nejdříve vybrat ze škály méně invazivních výkonů, které přinášejí v určitém časovém horizontu stejný výsledek a pro pacienta tak zatěžujícími nejsou. Příkladem takového výkonu je například dekomprese.
V práci je popsána kazuistika rozsáhlé periapikální patologie u 16leté pacientky, vzniklé následkem posttraumatické nekrózy pulpy pravého horního středního řezáku, úspěšně léčené metodou dekomprese a zhojené bez nutnosti radikální chirurgické intervence.