Abstrakt
Příspěvek se zaměřuje na autobiografii jako žánr literatury faktu, který referuje k reálným postavám a událostem, zároveň je však literárním dílem, verbálním konstruktem, v němž zobrazení výseku skutečnosti podléhá záměrům autora. Oblast, na kterou se zaměří, je role přítomnosti a aktuální situace píšícího Já, jak se odráží v narativní výstavbě textu.
Výchozí tezí je tvrzení, že autor sám sebe v textu zobrazuje podle určitého zvoleného vzorce a zápletky, a že jeho situovanost na ose kosmopolitní-regionální (autor) je tedy záležitostí zvolených a kombinovaných narativních prostředků tematických i kompozičních. Aktuální situovanost autora autobiografie a její textové projevy budou zkoumány především v rámci teorie pozicionality (Positionalität, positioning) čerpající z kognitivní naratologie, ale produktivně použitelné i u analýzy literárních textů.
Teorie pozicionality vychází z relačního charakteru jakéhokoli Já, které ve vyprávění rozvrhuje svět a manifestuje své vztahy - svou pozici vůči ostatním. Tyto teze budou demonstrovány na autobiografii Ivana Klímy Moje šílené století.