Abstrakt
Příspěvek se zabývá problematikou bohemikálních dějepisných atlasů 19. století, tj. děl, které byly buď jazykově české, měly českého autora nebo byly vydány v Čechách. První český atlas tohoto typu vytvořený kartografem Václavem Merklasem vyšel v roce 1853.
V počáteční fázi byly atlasy zpravidla pouze kompilací map převzatých z úspěšných děl zahraniční provenience. Prvním původním historickým atlasem byl tudíž až dvousvazkový atlas Jana Lepaře z konce 60. let 19. století, který se zabýval dějinami Evropy od starověku do novověku.
Velkého rozšíření na konci století dosáhly počeštěné verze Schubertova-Schmidtova a Putzgerova školního atlasu. Na českém trhu v tomto období, tak jako i v ostatních zemích, dějepisné atlasy určené pro školní výuku převažovaly, vznikla však také díla určená pro širší veřejnost a dokonce dva biblické atlasy. České dějepisné atlasy svým množstvím i kvalitou zpracování zastávají důstojné místo v rámci evropské historickokartografické produkce 19. století.