Abstrakt
Styl staroseverských ság bývá někdy charakterizován pomocí dvou protikladných prostředků: litotesu, představujícího styl tradičních rodových ság, a superlativu, který symbolizuje hlavní prostředek pozdních rytířských a lživých ság. Tento model je použitelný jen s výhradami, jako pomocné kritérium při popisu tendencí ve vývoji ságových subžánrů.
Zobecňující rozdělení na litotes a superlativ stírá mnoho ze stylistické variace. Další analýzy by se tak měly zakládat na více prostředcích; měla by se zvážit jejich funkce v textu i užitečnost pro danou ideologii.
Rodové ságy využívají převážn ě litotes a nejrůznější formy nepřímého hodnocení, jejich hrdinové mají daleko k dokonalosti a publikum si musí vytvářet názor za pomoci ustálených frází samo. Role publika rytířských a lživých ság je pasivnější, kvality hrdinů jsou vyjádřeny přímo, často jako hyperbola, a mezi čistým zlem a dobrem je proto jasná hranice.
Publikum je tedy vedeno ke "správným" hodnotám.