Abstrakt
Společně s měnící se identitou moderních měst a jejich obyvatel se na počátku 20. století proměnilo zobrazování urbánní krajiny. V dílech expresionistů se motiv města představoval jako určitý chaotický stav před bouří, jež v sobě nese potenciální zdroj vnitřního neklidu a možnost válečného konfliktu.
Moderní město otevíralo cestu nové estetice, která nebyla založena pouze na kráse, ale i na pocitu úzkosti a strachu. Autorka příspěvku se pohledem historické antropologie zaměří především na dílo německého židovského expresionistického malíře Ludwiga Meidnera, jež se celoživotně zabýval městskou tématikou.
Jeho první obrazy apokalyptických městských krajin vznikly dva roky před počátkem první světové války a malby v podobném duchu se objevovaly v Meidnerově tvorbě i v dalších letech na základě jeho životních zkušeností během obou světových válek.