Abstrakt
Odborné recepci díla Václava Hájka z Libočan se dosud vyčítalo nezohledňování dobového rétorického diskurzu, ze kterého Kronika česká vycházela. Z rozboru dosavadní kritiky a interpretace Hájkovy kroniky i z excerpce klíčových bodů teorie fikčních světů v práci za tímto posterem vyplývá nedostatek znalostí o raněnovověké diskurzivní praxi, která určovala fikčnost textu/ů, ale též o formální stránce díla.
Teprve díky zevrubnému poznání obou těchto aspektů bude totiž možno docílit moderního využití Kroniky české a jí podobných děl jako pramenů i jako dílčích kroků v literárním vývoji. Poster referuje o práci sestávající z výběru teoretických nástrojů pro odlišení fikčního a nefikčního narativu a ze syntézy teoretických závěrů a praktických klasifikací Hájkovy kroniky, přináší tedy zhodnocení jejich výpovědní hodnoty ohledně současného (ne)fikčního statutu díla.