Abstract
Příspěvek si klade za cíl alespoň zjednodušeně ukázat variabilitu fiktivních jazyků v klasické i současné fantastice. Nastoluje otázku, zda je možné zopakovat Tolkienovo dílo a jak se s touto výzvou ambicióznější autoři posttolkienovské fantastiky vyrovnávají.
Popisuje možnosti, které nabízejí fiktivní jazyky v uměleckých dílech fantastiky, a to jak z hlediska tematického (fiktivní jazyk jako nástroj ovládání v dystopické sci-fi, fiktivní konstruovaný jazyk jako výraz vědeckého optimismu a proti němu stojící "rajský jazyk" odkazující ke zlatému věku a slavné minulosti fantastického světa, fiktivní jazyk jako nástroj magie/tvoření v tradiční fantasy a další), tak z hlediska literárních postupů (charakterizace postav nebo celých fiktivních kultur, lyrické imprese, fiktivní jazyk jako metafora a jako "proppovská" překážka pro hrdinu). Příspěvek tematizuje otázku, zda je přítomnost fiktivních jazyků v současné fantastice pouhou manýrou, nebo zda patří mezi žánrové znaky nebo alespoň takřka nepostradatelné topoi fantastické literatury, přičemž předloží argumenty ve prospěch druhé možnosti.
Z hlediska vývoje fantastiky v posledních padesáti letech popíše stoupající míru nepostradatelnosti fiktivního jazyka v uměleckém díle spadajícím pod fantastiku a neustále sílící nutnost se s čtenářským očekáváním jazykové různorodosti vypořádat, ať už konstrukcí fiktivních jazyků, nebo alespoň jejich zmíněním či obejitím tohoto požadavku (obvykle vědeckotechnickým nebo magickým "univerzálním překladačem", popřípadě existencí "obecné řeči" jako sekundárního jazyka všech obyvatel fantastického světa). Zmíněno je také pojetí fiktivního jazyka jako samostatného uměleckého díla (jak o něm hovořil Tolkien) či "kulturního artefaktu", pro který je umělecké dílo fantastiky jen východiskem při vzniku, nebo dokonce pouze médiem.