Abstrakt
Japonský filozof Wacudži Tecuró (1889-1960) ve svém díle vytvořil originální etický systém, který kombinuje asijské intelektuální proudy a západní filozofii, především fenomenologii a existencialismus. Ve svém fenomenologickém přístupu nepojímá prostor a čas jako objektivní veličiny, zabývá se jimi z hlediska člověka jakožto subjektu, od kterého jsou odvozeny a kterým jsou subjektivně chápány.
Etika pro Wacudžiho nepředstavuje normativní hodnotový soud, ale způsob lidské existence, ze kterého vyplývají různé hodnoty. Prostor člověka představuje síť souvztažnosti, která nevyhnutelně vztahuje jakoukoli aktivitu jednoho člověka k aktivitě jiného. Čas představuje určitý rámec pro kultivaci individuality. Člověk se jako komplexní bytost rozprostírá v prostoru a přetrvává v čase, přičemž prostor je vymezen sociálními vztahy (souvztažností) a čas individualitou člověka.
Jejich vzájemné působení definuje lidskou bytost v jejím subjektivním, konkrétním, každodenním bytí.