Příspěvek se zaměří na zobrazení dětství, které hrdina vyprávění prožíval za druhé světové války. Jako zdrojové texty pro analýzu budou využity autobiografie českých, sekundárně i světových autorů.
Na příkladu děl Ivana Klímy a Arnošta Lustiga poukážeme na paradoxní střetávání nostalgického zabarvení vzpomínky a dodatečného povědomí o hrůzách odehrávajících se v pozadí válečných událostí. Kromě autorské reflexe tohoto rozporu bude třeba zohlednit i specifikum memoárových záznamů týkajících se doby dětství a jejich literárnost s ohledem na referenční status žánru autobiografie.