Druhá polovina 19. století byla v českém pivovarnictví obdobím převratných technických a technologických změn. Jejich zavádění do praxe nebylo vždy jednoduché a někdy naráželo i na odpor.
Teprve počátek 20. století byl obdobím, kdy byla většina novinek definitivně aplikována a prověřena v praxi. Příspěvek si všímá nejen celkového vývoje pivovarnictví v tomto období, ale zejména se zaměří na úspěšné zavedení a užívání nových zařízení v praxi, či naopak jejich odmítnutí nebo hledání nových cest.