Příspěvek se pokusí zachytit posun chorvatského "ženského psaní" generace autorek 80. let 20. století: I. Vrkljanové, S.
Drakulićové a D. Ugrešićové, k současnému válkou, postfeminismem a především komercionalizací ovlivněnému psaní pro ženy, jež nalézáme v tzv. chick-litu nebo agresivních mediálních hrách V.
Rudanové. Bude využito dvojího typu analytického přístupu a to genderové a kulturologické čtení založené na analýze obrazu ženy v androcentrickém patriarchálním kánonu.
Zatímco ženské psaní pracuje se subjektem vytlačeným z vysoké literatury; bojujícím proti rodové determinaci přechodem od soukromého objektu k veřejnému subjektu, prosazováním "jinakosti" vymezující se proti tradičním konceptům ženství vyhrocením sensibility, emocionality a tělesnosti; psaní pro ženy jde cestou kumulace symbolického kapitálu. Touha po uznání nevede ženský subjekt ke společenské či profesní emancipaci a osvobození, ale paradoxně k sexuálně explicitní reprezentace má za následek znovuupevňování konzervativních genderových norem.
Proto bude položena otázka, nakolik zůstává zachována rodová determinace chorvatských spisovatelek proti které ženské psaní bojovalo přítomna v chorvatském prostředí a do jaké míry bylo při naplňování ideálu konzumní kultury zbaveno ideologických fixací.