Abstrakt
Tématem článku je malířské dílo Leopolda Pollaka (1806-1880), rodáka z Čech a římského rezidenta, s fokusem na nejhodnotnější část jeho tvorby: tzv. "italský žánr". S touto ve své době celoevropsky oblíbenou podobou malovaného žánru malíř s pravidelností seznamoval pražské publikum na výročních výstavách Krasoumné jednoty pro Čechy. Článek pracuje s nyní dostupnými zdroji informací o Pollakově tvorbě, dodnes z velké části rozptýlené.
Vedle údajů o autorových dílech ze soukromých sbírek a z galerií, zejména německých, je cenným zdrojem informací pražský dobový tisk, skýtající odezvy na malířovy obrazy jakožto další poznatky o umělci. Pro co nejlepší přiblížení pražského přijetí Pollakových žánrů, jež je meritem předkládaného textu, jsou nejprve nastíněny následující problematiky: specifika a stručná historie "italského žánru" v evropském malířství druhé třetiny 19. století s akcentací na prostředí umělecké Francie, přijetí malovaných italik a italského žánru na pražských výročních výstavách umění v době Pollakova uměleckého působení.
Dále je přiblížena malířská kariéra Leopolda Pollaka jakožto jediného skutečného specialisty na italský žánr mezi malíři původem z Čech. Vývoj Pollakových italských žánrů, jež malíř do Prahy z Itálie zasílal mezi lety 1835-1856, respektive 1869, i vývoj jejich zdejšího přijetí, jež bylo nejvřelejší na konci 30. let a v letech 40. a odmítavější směrem k polovině 19. století, je rekonstruován podle odezev pražského tisku.
Ty jsou také, byť často hypoteticky, dávány do souvislosti s Pollakovými díly známými z veřejných sbírek a aukcí umění. Práce dochází k závěru, že vrcholná fáze Pollakovy tvorby se kryje s kulminací "italského žánru" na evropské scéně a že tento průkopník malovaného žánru v pražském prostředí obohatil tuto malířskou kategorii pro zdejší publikum o nezastupitelný rozměr.