Využití senzorické etnografie v antropologickém výzkumu okna, nahlíženého jakožto kulturní a sociální fenomén
Abstrakt
Cílem tohoto příspěvku je prozkoumat možnosti senzorické etnografie, jakožto inovativního přístupu k metodologii antropologického kvalitativního výzkumu. Tuto metodu představím na příkladě svého současného výzkumu, ve kterém se snažím nahlédnout fenomén okna v širších souvislostech lidského života.
Okno lze považovat za antropologickou konstantu, neboť každý člověk se k němu nějak, ať už na uvědomované nebo neuvědomované úrovni, vztahuje. Můj výzkum přitom ukazuje, že tato žitá zkušenost s oknem významně ovlivňuje jak konstrukci pocitů domova a procesy identity a paměti, tak i dynamiku sousedských vztahů.
Běžnými metodami antropologického výzkumu, jakými jsou rozhovor a zúčastněné pozorování ve svém klasickém pojetí, se mi přitom nepodařilo této roviny lidské zkušenosti dobrat - téma okna totiž nepatří k běžně tematizovaným rovinám lidské zkušenosti. V tomto příspěvku se proto snažím obhájit metodu senzorické etnografie, jak ji navrhuje Sarah Pink, jakožto možné východisko.
Senzorická etnografie představuje proces vytváření a reprezentování znalosti, která je založená na vlastní zkušenosti etnografa. Etnograf nedokumentuje pouze smyslové kategorie druhých lidí a nezaznamenává pouze jejich chování, ale hledá způsoby, skrze které si vytváří empatické, na vlastní zkušenosti založené, porozumění tomu, co mohou druzí zažívat a vědět.
Principy, které definovala Sarah Pink, jsem aplikovala na svůj výzkum, a to především využitím metod zúčastněného "cítění" (participatory sensing) a rozhovoru jakožto setkání, v nichž jsem kladla důraz na tělesnou a smyslovou dimenzi zkušenosti s oknem. Ve svém příspěvku kromě tohoto přístupu dále popíšu, jak komplexnost žité zkušenosti s oknem ukazuje na nedostatečnost západního arbitrárního rozdělení smyslových vjemů do pěti modů (zrak, čich, sluch, hmat a chuť).