Autor příspěvku se snaží reflektovat své výzkumné působení v tádžickém Pamíru z hlediska vlastní jazykové průpravy. Antropologický výzkum, který je zaměřen na problematiku sebeprezentace skupinových identit tádžických Pamírců, autor realizuje od roku 2006.
Autor příspěvku v lokalitě působil celkem čtyřikrát (2006, 2012, 2013 a 2014). Většinu času byl výzkumníkem v terénu využíván především ruský jazyk, jakožto linqua franca postsovětské střední Asie.
V průběhu posledního výzkumu se však autor intenzivně věnoval studiu šugnánského jazyka, což mu z hlediska výzkumného tématu otevřelo nové možnosti. Hlavní tématem příspěvku je tedy reflexe dosavadního výzkumníkova působení v kontextu vlastní jazykové průpravy.
Autor příspěvku upozorní na své postřehy týkající se výhod a nevýhod užívání linqua franca, dále se zamyslí nad významem studia místního jazyka pro antropologický výzkum. Jazyková průprava a vybavenost výzkumníka značně ovlivňuje jeho status v lokalitě.
Příspěvek tedy není zaměřen pouze na rovinou obsahovou, z hlediska získaných etnografických dat, ale také na rovinu stutusovou. Cílem autora je tedy se i sebereflexivně zamyslet nad skutečností nakolik znalost daného jazyka ovlivňuje jeho postavení v terénu.