Abstrakt
Synagoga v jihočeském městě Písku právě slaví 140 let své existence. Ve své stati se zabývám otázkou, zda toto místo bylo, je a v budoucnu může být místem paměti, jak je definoval Pierre Nora.
Synagoga vystavěná v letech 1869-70 v historickém centru města Písku byla výrazem prosperity a společenské vážnosti místní židovské komunity. Židovská menšina významným způsobem spoluutvářela dějiny města, když z ní především v druhé polovině 19. a počátkem 20. století vzešla řada výrazných a veřejně činných osobností. V době druhé světové války se synagoga stala svědkem postupného násilného zániku písecké židovské obce.
V padesátých letech pak byla necitlivě přebudována na skladiště oděvního zboží. Paměť židovského místa paměti tím byla na dlouhá desetiletí přervána.
Předání synagogy do rukou Židovské obce v Praze roku 1995 nepřineslo její bezprostřední záchranu. Ačkoli se v následujících letech podařilo provést alespoň základní stavebně-technické zajištění objektu, na celkovou rekonstrukci chybí prostředky.