Abstrakt
Latinská Amerika je kontinentem vzdoru, v rámci kterého k jednomu stolu zasedají různorodé skupiny, jež by se na jiných kontinentech stěží potkávaly nad projekty jako Vládnout (v) různorodosti. V rámci proplétání sítí "globálního jihu" a utváření melánge odporu od Argentinu až po Mexiko se nad společnou prací i tázáním potkávají chudí rolníci z periferií kontinentu i akademičtí profesoři z městských center, teenageři i respektované autority z vesnice, ženy i muži, mestizové i indiáni, lidé, pro které je účast otázkou strategie politického boje a dokonce života a smrti i lidé, jejichž privilegovaný status jim umožňuje si eticky zvolit, že tak stráví volný čas.
Během výzkumu v Mexiku jsem se zapletl do tzv. neozapatistických sítí v Chiapase, v rámci kterých jsem se na přelomu let 2008 a 2009 a při debatách s internacionalisty, indiány, místními antropology a jejími studenty a texty seznámil s odkolonizovávajícím se věděním. Ba co více, zjistil jsem, že odkolonizování není jednorázová záležitost týkající se pouze vědění, nýbrž dlouhodobý proces zahrnující celého člověka.
Xochitl Leyva Solano se Shannon Speed dochází ke zjištění, že spíše než o odkolonizovaném výzkumu je poctivější hovořit o společném procesu odkolonizovávání se - o "cestě, která hledá, jak... odkolonizovat naši mysl, naše těla, naše praktiky i naše instituce". Efekt principu, imperativu a praxe odkolonizování vědění, myšlení a sebe sama byl umocněn prostředím vzbouřeného Jihu - k zaplétání do něj totiž došlo v prostředí zapatistické rebelie, bídy, chudoby a mizérie života na předměstích měst či ve vesnicích.
Merleau-Pontyho vazba vědění-tělesnost-místo sehrála v Chiapase klíčovou roli, protože hlavní rozdíl oproti univerzitním aulám Evropy a obecně globálního Severu spočíval v tom, že chudoba a rebelie nebyla jen referovaným a disputovaným teoretickým konceptem, nýbrž žitou praxí mnoha účastníků debat i vlastností prostředí. Začal jsem se coby výzkumník zaplétat do epistemologické involuce.