Abstrakt
Tento článek se zabývá přínosem Maxe Webera k problematice racionality a společenské racionalizace a jejím využitím v systému západní hudby. Na poměrně malém prostoru je představen jeden z nejrenomovanějších a nejčastěji citovaných sociologů klasické éry, jehož mimořádná vědecká schopnost zahrnovala oblast historika, právníka, stejně jako ekonoma.
Max Weber představil svou vědeckou koncepcí racionalitu jako schopnost člověka, která hraje klíčovou roli při vytváření kompozičních, interpretačních a hudebních principů notace v západní hudbě. Max Weber ukazuje kořeny racionality ve své sociologii náboženství tím, že odhaluje ekonomické a sociální jevy v kontrastu s jevy náboženskými.
Protestantismus je představován jako nejkritičtější koncept pro racionalitu moderní společnosti; je spatřován jako náboženské hnutí, které má rozhodující vliv na rozvoj evropské civilizace, zejména v západní části Evropy (okcidentu), v souvislosti s rozvojem kapitalismu, byrokracie a západní hudby. Ačkoliv se Weber sám považoval v oblasti hudby za laika, měl silné zázemí v hudební výchově v rozsahu, který mu dovoloval prokázat schopnost analýzy různých podsystémů v západní hudbě /hudební stupnice, diatonické struktury, akordy aj./ a dokázat, že člověk - vzhledem ke své racionalitě - je schopen vytvářet a uplatňovat své vlastní hudební výtvory, sledovat své interpretační záměry a sestavovat orchestry jako velké hudební instituce, lokalizovat "byrokratické" aspekty v západní hudbě, identifikovat sociální dopady a uznat skutečnost, že hudba má svou vlastní historii.