Mezi nejpodstatnější změny v charakteru práce patří narůstající míra časové a prostorové flexibility a prostorová neukotvenost (delokalizace) práce. Tyto změny vyvolávají potřebu přehodnotit současné teoretické a metodické náhledy na vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm, které do značné míry determinují vymezení metropolitních regionů. Článek nabízí diskusi konceptuálních přístupů k problematice flexibility a lokalizace práce a kritickou reflexi těchto konceptů především z pohledu sociální a ekonomické geografie.
Cílem je následně diskutovat využitelnost teoretických konceptů pro současný výzkum metropolitních oblastí v Česku. V závěrečné části text hodnotí možnosti současného metodického měření lokalizace práce s využitím tradičních přístupů založených na datech o pracovní dojížďce a možnosti triangulace těchto dat za použití alternativních zdrojů.