Abstrakt
Fenomén padající vody ať už v podobě přírodních vodopádů či uměle vybudovaných kaskád v parcích a zahradách je po staletí vyhledávaným turistickým cílem. Již v 18. století nacházíme v zápiscích alpských cestovatelů leckdy až exaltované popisy estetického působení tamějších horských vodopádů.
Pro své estetické kvality bývá vodopád často také motivem literárních, malířských či filmových děl a nezřídka pak také kulisou milostných setkání a svatebních obřadů. Co je ale vlastně na vodopádech tak přitažlivého? Příspěvek nejprve představí postřehy o estetickém působení vodopádu z klasického díla Lorenze Hirschfelda Theorie der Gartenkunst (1779-1785), které budou poté zasazeny do kontextu některých současnějších, evolučně-psychologicky orientovaných teorií estetického prožívání krajiny (Appleton, Kaplan).
Výklad bude doplněn obrazovými ukázkami.