V procesu tvorby veřejných politik v liberálních demokraciích hrají politické strany velmi vlivnou roli, ale my víme jen velmi málo o jejich institucionálních uspořádáních, která generují veřejněpolitickou expertizu. Tento příspěvek se zabývá těmito uspořádáními, která jsou zhmotněna v konfiguraci veřejněpolitického poradenského systému (PAS), který determinuje veřejněpolitickou kapacitu dané organizace, a tím osvětluje tuto málo prostudovanou problematiku.
Příspěvek propojuje teorie policy work (Colebatch, Howlett atd.) s integrovanou teorií cílů strany (Harmel a Janda) a aplikuje model stranického PAS na etablované české politické strany (např. ČSSD, KDU-ČSL, ODS, TOP 09 atd.). Při zjišťování jejich konfigurací PAS jsme vycházeli z analýzy stranických dokumentů (stanovy, statuty atd.) a polostrukturovaných rozhovorů se stranickými experty.
Analýza ukazuje, že koncept PAS můžeme použít i v odlišném institucionálním nastavení politických stran a že politické strany disponují fungujícími poradenskými systémy. Jejich konfigurace se liší podle dominantního sledovaného cíle (např. vote-seeking atd.).
Příspěvek objasňuje některé důležité teoretické a empirické aspekty týkající se veřejněpolitické kapacity dané organizace.