Studie analyzuje české cestopisy 15. století. První část je zaměřena na narativní strategie cestopisných vyprávění autobiografického ražení a na vztah mezi vypravěčem a čtenářem.
V druhé části jsou zkoumány narativní a kulturní kontexty rámcových příběhů a anekdot vložených do cestopisu, přičemž je interpretována jejich funkce v celku cestopisu stejně jako v lokální identitě. Příběh je pojímán jako specifický nástroj umožňující cestovateli porozumět neznámému a cestopisci vyprávět o své zkušenosti.