Abstrakt
Fikční narativní literární díla sice nemohou reprezentovat "reálný svět mimo text", nabízejí však svébytný způsob rozumění světu lidské zkušenosti. Plodná latinskoamerická tradice "románu o diktátorovi" (novela del dictador) může být chápána jako zkoumání fenoménu moci a její patologie.
Tato tradice zahrnuje díla proslulých spisovatelů, jako jsou Miguel Ángel Asturias, Gabriel García Márquez nebo Mario Vargas Llosa; v českém a slovenském literárním bádání se však nedočkala odpovídajícího zájmu. Příspěvek se v první části krátce věnuje esejistické biografii Facundo argentinského autora D.
F. Sarmienta, který je považován za zakládající text žánru.
Následně se zaměřuje na některé diktátorské romány 20. století, především na Nápravu o metodě Aleja Carpentiera (1975), která důmyslným způsobem zpracovává vztah mezi rétorikou, mytologií a mocí. V závěru se soustředí na reprezentaci moci v Chilském nokturnu (2000), krátkém románu Roberta Bolaña; tato próza je monologem umírajícího chilského kněze, který postupně podléhá silám Pinochetova vojenského režimu.
Příspěvek nastiňuje interpretaci Chilského nokturna v konfrontaci se Sarmientovou vlivnou opozicí civilizace a barbarství.