Příspěvek rozebírá možnosti detailního zachycení zvukové stránky jazyka při přepisu dat do mluvených korpusů. Zvažuje výhody a nevýhody dvou přístupů: transkripce (tj. přepisu hlásku po hlásce) a anotace (tj. značení výskytů různých kategorií fonetických jevů na jednotlivých korpusových pozicích).