Status národnostních menšin představoval významnou otázku jak pro meziválečné Jugoslávské království, tak pro socialistickou Jugoslávii v období po druhé světové válce. Titova administrativa se pokoušela zlepšit životní podmínky pouze vybraným menšinám.
V obecném smyslu byla menšinová práva upravována prostřednictvím právních norem a ústav, které byly následně zohledňovány v menšinové politice státu a staly se základem pro jejich aplikaci.