Abstrakt
Dle názoru Michaela Krausse a dalších autorů, kteří se zabývají současným stavem jazyků, je irština jedním z 90% jazyků, které s největší pravděpodobností nenávratně zmizí během příštích sta let. V roce 2009 vytvořila a publikovala irská vláda oficiální Plán pro jazykovou revitalizaci pro následujících 20 let.
Tento plán nekopíruje teoretické modely jazykové revitalizace, jako například Fishmanův model, který revitalizační proces popisuje jako proces sestávající se kroků, které na sebe nutně navazují, ale hodlá aplikovat více revitalizačních nástrojů najednou. Terénní výzkum v oblasti Galway a connemarského Gaeltachtu (anglicky a irsky mluvících oblastí) si kladl za úkol zjistit skutečný stav irštiny v oblasti, kde spolu žijí mluvčí angličtiny a irštiny, a názor účastníků výzkumu na to, co je pořeba učinit k oživení jazyka.
Většina z nich vidí situaci jazyka optimisticky i přesto, že je řada konkrétních revitalizačních snah terčem jejich kritiky. Téměř všichni účastníci výzkumu se shodli na názoru, že pro uchování jazyka je nezbytně nutné podporovat oblasti Gaeltachtu, kde se denně běžně irsky mluví.
Další podpůrné snahy by měly být směřovány směrem ke Gaelscoils, základním a středním školám založeným na metodě imerzní výuky jazyka a stejně tak i směrem ke kurzům irštiny na státních školách. Tyto kurzy jsou však stále ještě založené na zastaralých metodách, které jsou s největší pravděpodobností důsledkem předchozích neúspěšných revitalizačních snah.
Poslední část článku je věnována poněkud opomíjené metodě revitalizace a tou je verbální umění, konkrétně vyprávění.