Češi a Slováci byli v Jugoslávii často vnímáni, a až do vypuknutí 2. světové války též organizováni, jako jediná národnostní menšina, navzdory skutečnosti, že hovořili jinými jazyky a měli odlišné historické kořeny. Napjaté vztahy mezi socialistickým Československem a Jugoslávií ovlivnily status těchto menšin.
Následně po sovětsko-jugoslávské roztržce v roce 1948 se staly terčem represí ze strany jugoslávského státu a byly považovány za potenciálního nepřítele nově vytvořené socialistické Jugoslávie. Jejich případná repatriace byla velmi komplikovaná.