Sociální topografie řeší otázky, jakým způsobem společenské uspořádání utvářelo sídlištní prostor a jak konstituování určité sídlištní struktury zpětně ovlivňovalo životní podmínky a společenské vztahy jejich obyvatel. Vlastním cílem tohoto metodického pojetí není popis určitého stavu, ale naopak snaha o zachycení dynamických proměn městské společnosti a prostoru.
Novum sociální topografie spočívá v interdisciplinárním přístupu. Prostřednictvím prosopografické analýzy, stavební historie a archeologie umožňuje rozkrytí mnohdy netušených sociálně-prostorových sítí.
Tím dovoluje sledovat problémy, o nichž středověké prameny bezprostředně nevypovídají.